PŘÍCHOD PROROKŮ. (I.)

KDYŽ Proroci z nových světů se blížili, světlá noc splývala k moři.

Je rybáři uzřeli první z bárek zamlklých, zátokou křižujících,

jichž plachty špinavým oranžem bloudily po světlých mlhách.

I nechali makrel zlatomodrých a krabů do chaluh stočených

a Městem se rozešli po krčmách mluvíce o Prorocích.

Na pobřeží Města ležely stožárů obrovských stíny

a ponuré věže zasněných katedrál v měsíčním světle...

A jen se zjevili Proroci, jakoby obrovský polyp

se roztáh a smršťoval, choulil se, vzdýmal a týčil,

hned Město oživlo davy a okna i arkýře, sloupy,

spěch divoký přetékal do stmělých zátok,

i staleté paláce mrtvé a domy měšťáků úzké

i chatrče oživly slepené z hlíny na konci Města,

spěch divoký valil se s šumem v plazivém rytmu

i řinkotem kopyt rytířských ořů

i dusotem prašných žebráckých škorní...