PŘÍCHOD PROROKŮ. (IV.)

A proroci naslouchali těm řečem, když nové zástupy rostly...

Vše, vše, čím zápasil člověk, čím podléhal dlouho, čím pokořen býval,

čím bičován byl a čím byl po zemi smýkán, vše rozbrázdilo jim líce,

strof biblických moudrostí vrásky jim na čele květly

a tajemství Nových Světů jim žhnulo z přivřených retů.

A nejstarší z proroků děl:

„My přišli z Onoho Království.

Tam k Bohům se nemodlí Slabí ni k Satanu Silní a Pyšní,

tam neumírá se v zápasu s Násilím s hlavou v blátě,

tam tisíce Slabých den nepohřbí v černých peleších Bídy,

tam zákonem Srdce a Rozumu vyrovnává vše Život

a paprsky Zdaru a Síly na vše svou vrhají duhu,

tu duhu nad každým zrozencem s dlaní vášnivě vztaženou!

Tam prázdny jsou královské trůny... Však velkými křídly Orlů

vzduch jitřní se vzdouvá a ti, kdož bíti se mohou,

nad všemi Slabými drží svá křídla roztažená

a velikou Pýchou duchů rozkvetlých vítězným utrpením

tam rdousená Pýcha zlata a hmoty válí se na hnojištích.

Nuž o tom přišli jsme kázati králům a vám, vy v hadrech se třesoucí,

a sblížit vaše duše, aby se objaly, přišli jsme z Onoho Království.“