PŘÍCHOD PROROKŮ. (VIII.)

„Jsou smluveni!“ kdosi teď vzkřik', jsou podplaceni! Tak podle

nás umlčet, uspat nás jdete a pod sítěmi schytat.

Jste vyslanci těch, kdož ráno si zasedli u pohárů

a teď tam krhavě šilhají s radnice balkonů, oken,

tam s oken hradních a paláců.

Smluveni jste, já pravím,

Ta Smrt však již hne se, jež po celé roky nehnutě čněla

nad Městem s rudými křídly, a zamávne jimi mocně

(tak tribun těch nejnižších děl) a obří černé věže

své stíny protínat budou na krví lepkavé dlažbě,

na rudých loužích se shlížet budou svalené domy,

po kotníky zabořené ty poslední postavy prchat...

A pěsti se hrozící zdvihly nad hlavami zvlněnými...