PŘÍCHOD PROROKŮ. (X.)

Teď zástup se uvolnil, řval a mlčící starce vlek' s sebou,

za vousy je rval a štval je a pitvořil po nich hlasy.

Po zvonicích šplhala mládež, po sloupech a vypuklých římsách,

na kandelábrech sta viselo postav jak přezrálé hrozny,

jak slzy černé...

Pak dusným mlhavým šerem

vstal pomalý rachot bubnů...

Z těch úderů poplašně zrodil

se divoký řev a zděšení, nadávky, hrozné klení,

všech bezhlavý útěk, hromady sražené k zemi;

kams k moři otevřenému zástupy prchaly tryskem

a v domech úzkých se kryly a v loděnicích a člunech.

Pak zařinkla kopyta koní a bodáky zablýskly temnem...