PŘÍCHOD SMRTI

Když zajde v mlžinách psí vytí umíravě,

jen v sluchu pátravém se divný vítr diví

a spící nespí snad, jen sklopili teď právě,

jen před mým pohledem, zrak bledý, sladce lstivý.

U lesních studánek, jež čeří šepotání

třtin matně zamřelých a kalí stříbro hvězd,

bloudících přeludů se dusí vzdušné lkání,

dnes večer osudných se obávají hvězd.

Na lodi nehmotné jak mlžin zhuštění

stín plavce větrný se v žasu chýlí zříti,

jak kompas neznámá mu matou zachvění,

co zapomněná zář zas ve vodách se nítí.

A z dálav bělavých mhou vlažnou v bažinách

blíž něžně ševelí tvé kroky sametové,

co zakalený zrak už vidí v polosnách

paprsky vlniti se ultrafialové.