Příchod.

Na horách se svitá, svitá,

zlaté slunce šlehá výše,

a ta skvělá záře vítá

moře v celé jeho pýše;

a jak vlna pozvedá se,

pozvedá a níží zase;

tak se leskne, zmírá, kmitá

modrá voda v stálé kráse.

Krásné jitro – na kanále,

vzhůru, dolů loďky plynou,

a z kanálu dál a dále,

až se oku ztrácí, hynou

a kdo v loďkách dumá, sedí,

zázrak vidí, kamo hledí, –

u břehu však prosí stále

o kus chleba lidé bledí. –