PŘÍCHOD.

Tvůj polibek na rtech mých žár svůj ztratí.

Tvou tvář jsem neviděl, jen slyšel masky smích.

Do zrcadla chtěl jsem tě objímati...

Květ, jejž’s mi podala, zvadl dříve v rukou tvých.

Mne dávno vábil mramor těla tvého,

když v dálce čekala’s, dar velký nových chvil.

A na našem loži, když jsem prchal z něho,

já zřel, jak příchod tvůj tě malou učinil.

A jakobych na prsou ruce skřížil,

na druhé straně zřím tě opět stát.

Tvůj příchod mi tě, ženo, nepřiblížil,

Tvůj příchod naučil mne se tě vzdalovat.