PŘÍCHOD

Spí v srdci mém? Dost možná, že tam dříme.

Chceš vidět jej? Dost možná, sám že čeká.

A nežli naděješ se, jest již řeka

v tvé duši, svatvečer a on již hříme.

Nuž, nelekej se jeho tváře přímé,

jen o jednu píď vznes se nad člověka,

naň pohlédni – on silných nepoleká,

a posléz druha druh jen vytoužíme.

Pak poznáš s duší dávno jásající,

že oba čekali jste na objetí,

že dělila vás jediná jen chvíle.

Tys dávno lev byl, myšlenka tvá lvicí,

než naděješ se, vytoužený letí

a pánem jsi již hmoty zotročilé.