PŘÍČINY.

Po kopcích nehybných těžké mlhy se válí.

Věnčené vlaky se řítí šíleně v dáli,

nadšeně jásá v nádraží lid.

Příčiny – –? Deset jich teď již před tebou stojí.

Na sta, tisíc jich uzří potomci tvoji – –

Zřejmo, tak musí, musilo být.

Zapadlo, zapadlo slunce za hory, lesy.

Na siné nebe se měsíc krvavý věsí,

mrazivou rosou zavzlykl luh. – – –

Ty mé já, přikrč se někde – Srdce, ty ztichni –

Nikdo z nás nenesem' viny – vinni jsme všichni,

všichni a všichni, vinen je bůh.

Proč dal jen takový řád –? Proč s jistotou přesnou

mění se růžový sad náš v arénu děsnou

po řadě sladkých, rozkošných let – –?

Na špatné cestě byl vývoj – Musí se zpátky –?

pro touhy, ideje, víru, pro soucit sladký,

pro naděj, pro nadosobní vzlet – –?

Pod krokem dunivým dějin země se houpá.

Bílýma nohama luna po kopcích stoupá,

do tmy noc hází světlušky hvězd...

Příčin je mnoho a nelze sečíst je nyní.

Nenesem' viny a všichni, všichni jsme vinni – –

zblouděním z božích, tajemných cest...