PŘÍHODA Z ČASU TOHOTO

Hle, mistře (ovšem: „mistře!“) za posledních dnů

nic nezachvělo mnou jak verše vaše,

jež napsal jste o návštěvě té slavné,

vy víte, pana presidenta. Slzy vstouply

mi do očí! Jak tklivě pověděno!

A slzy radosti to byly, že svaz dávný

těch Vašich duší nerušeně trvá!

Vždyť kde kdo těžce nesl ochlazení

těch Vašich vztahů, v paměti přec máme

společné boje, jež jste kdysi vedli

za ozdravení naší české duše!

Oh, slavné boje! Inu, jsme dnes rádi,

že verše Vaše přinesly nám důkaz

o obnovené harmonii styků –

a, mistře drahý, když teď budete zas

častějším hostem pana presidenta – –

hle, nemoh byste vložit vlídné slůvko

přímluvy za mě – – jste teď mistře zase

persona grata – hlava republiky

už tolik dala národu a světu,

oceán věru dobroty té velké,

a já bych šťasten byl pro život celý,

jen jedna kapka kdyby ovlažila

mou bolest palčivou – hle, mistře drahý,

přímluva Vaše nyní mnoho zmůže,

pan president Vám jistě neodepře:

já potřebuji nutně dvacet tisíc –

tož přimluvte se – ať to třebas půjčka –