Přijď!

Svůj svatý požár spadnout nech,

dej zažhnout svět až do obzorů,

ať v mystických Tvých plamenech

svět vzejde nových tvorů:

dšti příval srdcí do úhorů,

ať rozkvetou v Tvých čistých snech!

Svou dlaní, všemohoucí Rozsévač,

šij lásku v hloubku lidských niter,

to símě zázračné, je vhodit rač

jak slunce v šero jiter

déšť paprsků, tak zlatých liter

Svůj zákon věčný v srdce lidská znač!

V kmen starý člověčenstva mízou lej

Svou milost nové zase ke žni,

plod drahocenný, ó nech vzpučet jej,

Svým ohněm planý výhon sežhni

a srpem andělů Svých sežni,

co roste býlím v poli Tvém – však dobru požehnej!