Přijď dneska...

Přijď dneska na večer v park osamělý,

den banální až v hluku došílí,

bych řekl Ti tam, co jsem snil den celý,

až na Tvou šíj se ret můj nachýlí.

A oči Tvé, z nichž v každém démon hraje,

až do dálek se snivě zahlednou,

v mou duši zase tryskne stará báje,

jak znám ji, – tajemnou a bezednou.

Ta sladkou nocí sprovodí mne všude,

mně Idolem se stane pro vždycky,

co přes rameno chechtat se mi bude,

do mojich snů den hříšný, cynický...

Přijď dneska na večer v park osamělý,

den banální až v hluku došílí,

až ucítím tam, co jsem snil den celý,

můj život by rád usnul na chvíli...