Ó, přijď již – přijď, ó tichá bolesti,

Ó, přijď již – přijď, ó tichá bolesti,

ať dravý proud ten hruď mi nedrásá,

jsem žít tu – povinna.

Přijď, rozlívej se v teskném zášeří

a v podvečeru zimy duší mou. –

Pak mohu žít a mohu pracovat.

Však hynu zhoubným, náhlým prouděním

té žhavé lávy – kruté bolesti –

v níž tonouc, nemám sil se zachytit.

Ta břehy rve a trhá s sebou vše,

a plod té trýzně – pustá beznaděj.