Přijď království tvé.

Přijď království tvé. Satan zdvih’ se v stínu

lstí úkladnou a záštím sršící,

aby svět vzbouřil proti Hospodinu,

i nasel koukol mezi pšenici.

Útokem cestu v národy si razí

houfové jeho v zbrani hotovi. –

Přijď království tvé, nerozbornou hrází

chraň Církev svou, znič skutky ďáblovy.

Přijď království tvé, to království slávy,

již hlásá, jásá vesmír daleký:

že ty jsi Bůh náš jediný a pravý,

jenž byl a jest a bude na věky;

ve vichru blíží se a v moři blesků

a zem i nebe plní velebou,

že hasne slunce v zářném čarolesku –

a není bohů jiných před tebou.

Přijď království tvé, to království moci,

jíž kázal světu jsi „z ničeho – být“,

vyměřil den a určil dráhu noci

a hvězdy jasné rozsel na blankyt;

té moci vítězné, jež tvoří slovem,

jíž nezadrží nikdo v postupu:

že Pánem panujících tebe zovem,

a Hospodinem sluješ zástupů.

Přijď království tvé, to království lásky,

kdež není místa soudu jinšímu

než po zákonu, jenž má dvě otázky:

o lásce k Bohu, lásce k bližnímu;

ovčinec jeden, jeden pastýř tu je,

a různosť stavu lidi nelíší,

že jeden druhému se obětuje,

a všickni, všickni Kristu Ježíši.

Přijď království tvé, svaté, požehnané,

šiř nade vší se světů prostorou

ve slávě, moci, lásce svrchované,

a srdce naše naplň pokorou;

abychom tobě jen se poddávali,

vše skládajíce v dokonalosť tvou,

a z rukou tvojich, z tvého slova brali

svůj rozum všecek, cit i vůli svou.