PŘIJDE ZIMA.

Noc mlžná k zemi uklonila hlavu

a černá kadeř zakryla jí líce...

Zas přijde zima v divých větrů davu

a rozsype hvězd vůkol na tisíce –

Ach, co jich padne navždy do mé kštice!

A chladno bude kolem v hor těch klínu,

leč víc než kdy se choutka mysli vzruší;

ku geniů si sednem ducha vínu

a zpijeme jím žíznivou svou duši

a vzlétnem omlazeni k nebes týnu.

A zapomenem svět a jeho žaly,

a vykoupáme ducha v zdroji krásy,

ven jako Narcis jsme se zadívali,

až oči zžehly se a zvlhly řasy,

jak asi všem, kdož s bohy hodokvasí!