Přijmětež, o sestry krásné,

Přijmětež, o sestry krásné,

Vroucí slova Muzy mé –

Oheň v srdci neuhasne,

Dokud láska k Vám je dme.

Slavné dcery matky jedné!

Vám jsem věnec tento svil:

An jsem dost se s Vámi ve dne,

V noci ve snách natěšil.

Vám jsem slovem, písní, činem

Dokazoval úctu svou,

Cítě se být Slávy synem,

Vaším bratrem přírodou.

Co jsem cítil v prsou vřele,

To jsem slabou rukou psal;

To jsem sestrám vlasti celé,

Vám Slovanky věnoval.

Písní ránu lásky hojím,

Mluvím věrně, děvy, k Vám;

Mluvím jako k sestrám svojím,

Jako Čech k všem Slovankám!

Nechať písně moje tedy

Všem Vám lásku zvěstují;

Nechť jsou slova má Vám medy,

An je sladce věnuji.

Slibuji teď lásku vřelou,

Lásku věčnou děvy Vám;

V mysli Vás – a vlast svou celou

Stálou láskou objímám!! – –