PŘIKLOŇ SE VŽDY NAPRAVO...

Jsi-li, můj synku, zvedený,

tož dobrou dám ti radu:

v hnůj zapusť svoje kořeny

a nelekej se smradu.

Ve hnoji se ti podaří

tím líp, čím více páchne,

nepoštípou tě komáři

ni blesky boží. Ach ne!

A přikloň se vždy napravo a nikdy k levé straně,

pak tvoje sláva, měšec, břicho vzrostou požehnaně,

halelujah,

vzrostou požehnaně.

Nic nikdy nechtěj lepším mít

a chraň se revoluce,

nakonec byl bys třeba bit

a pošpinil si ruce.

Na rodném hnoji tiše lež,

dobře ti půjde k duhu,

když solidně to dovedeš,

řád dostaneš a stuhu.

A přikloň se vždy napravo a nikdy k levé straně,

pak tvoje sláva, měšec, břicho vzrostou požehnaně,

halelujah,

vzrostou požehnaně.

O kapitál se nestarej,

buď setba tobě cizí;

jen rázně hřmi a rázně klej,

když jiný pro tě sklízí.

Buď vlastenec a dělej kříž,

sviň protekčních pár nitek,

něco si k tomu přiženíš,

národ obstará zbytek.

A přikloň se vždy napravo a nikdy k levé straně,

pak tvoje sláva, měšec, břicho vzrostou požehnaně,

halelujah,

vzrostou požehnaně.

Trochu se potěš metresou,

časem jich bude více,

však šetři dobrou pověst svou,

zapínej nohavice.

Své lásky, vína, radosti

skryj chytře před zlým světem,

morálka dobrá budiž ti

ochranným parapletem.

A přikloň se vždy napravo a nikdy k levé straně,

pak tvoje sláva, měšec, břicho vzrostou požehnaně,

halelujah,

vzrostou požehnaně.

Až pak ti zkyšou tvá léta

a ve šlepějích otce

tvůj synek půjde do světa

tak ctnostně a tak krotce;

až řeknou: „On juž nežije,

je s jeho břichem amen,“

tvůj historik ti vyryje

litery zlaté v kámen:

On klonil se vždy napravo a nikdy k levé straně,

tak jeho sláva, měšec, břicho vzrostly požehnaně,

halelujah,

vzrostly požehnaně.