Přiletěla pěnice.

Přiletěla pěnice

v jabloň na zahrádce,

ach! že zas uletěla,

zapěvši jen v krátce!

Přiletěla myšlenka

do srdéčka mého,

zasedla jen chvilenku

a již prchá z něho.

O! kdy bych jen věděla,

bloudíli kde v poli

šla bych tam, vždyť po ní mne

tolik srdce bolí;

O! kdy bych jen věděla,

že se toulá v lese,

šla bych za ní: tak se mé

srdce strachy třese;

O! kdy bych jen věděla,

že se skrývá v zemi:

vykopala bych si hrob – –

neb tak teskno je mi!