Přiletělo jaro...

Přiletělo jaro,

poupě v slunko touží,

tiše nad vesničkou

čáp své kruhy krouží.

Níží se a zvedá,

kam pak asi chvátí?

Že některou chýšku

zase obohatí! –

Dost, můj milý čápe,

juž jsi každé chatě

pěkných drobných dětí

snesl vrchovatě.

Nevidíš jich tamo,

jak se k oknu tlačí,

že jim sotva malé

tabulečky stačí?

Dosti snad, jen jedno

učiň nám, můj zlatý:

snes nám spasitele

do některé chaty!