PRIMA BALLERINA.

Zas udýchána, chvatně,

na tváři pudru běl,

se odstrojuje v šatně,

dnes kníže nepřijel.

A zadumána chytíc

v své malé prstíky

ze země jednu z kytic,

tiskne ji na rtíky.

Ta opojivá vůně,

jež vane, dýše z nich!

Ach, ona touhou stůně

po žhavých polibcích...

Živůtek zvolna klade

na nízkou stoličku. –

Co chce to srdce mladé,

co záře na líčku? –

A mlčky usedá si

a hledí v zrcadlo.

Ach, v polibcích co krásy

jí náhle připadlo...

Jak mile jí to sluší,

a zas ten žhavý cit –

Ach, dnes by chtěla duši,

ach, duši vytančit!

Pak družky své se ptala,

co dělá její hoch.

A snivě zašeptala:

„Dnes kníže přijet’ moh’“ – –