Primice.

Štít domu rodného mu ozdobili z rána,

v šat slavnostní se halí vesnice,

háj kolem březový a z ratolestí brána

mu kyne vstříc. – Dnes jeho primice!

Zvuk zvonů hlaholí, za ranou duní rána –

a jemu slza kane na líce; – –

dnes prvně v životě se dotkne světů Pána

tam na oltáři jeho pravice...

Když ruce rodičů se dotkly jeho hlavy

a píseň velebnou kdy pěly kolem davy, –

tu cítil mladý kněz, jak v duši kdos mu praví:

Tak bylo druhdy u Jeruzaléma!

Po slávě v brzku zmlkla ústa němá

a Mistr visel – mezi lotry dvěma!

Dnes tento lid ti v cestu sype kvítí,

dnes „Hosanna!“ jsi slyšel ve svém žití, –

věř, „Ukřižuj!“ i tobě bude zníti!