PRINCEZNA

PRINCEZNO útlá, bílá,

se zlatým vlasem královen,

ty’s moje dobrá víla,

já princem v hadrech jen.

Můj palác, hudbou znící,

jenž ze zlacených jezer čněl

nad carství, tiše snící,

ztroskotal Nepřítel.

Před nehod chraň mne šlehy

a soucitně se ke mně schyl,

o chvílích sladké něhy

já smutný teskně snil.

Tvá táhlá, bílá ruka,

princezno s vlasem královen,

má děsná stiší muka

a ukolébá v sen.

Tvůj zrak je zadumčivý

jak pohádkových zahrad vchod,

jenž tají zámků divy

na břehu modrých vod.

Tvým pohledem se vesním

v kouzelných hvozdů modrý stín,

slyš! rohy v tichu lesním

zní touhou z rozvalin.