PRINCEZNO Z POHÁDKY...

Princezno z pohádky zakletá,

radosti má,

kouzlo že tvoje již odkvétá,

vzpomíná

na tebe s povzdechem poeta.

Ptáčetem volným jsi bývala

mnoho let,

kam jsi se zrakoma dívala,

vzpučel květ,

a v mojích ňadrech jsi zpívala.

Zpívala o lásce jediné,

horoucí,

k srdci když srdce se přivine

tlukoucí,

že prý rty hřeší i nevinné.

Radosť má spáchala těžký hřích

zpěvem svým:

bouřný teď jásot mé duše ztich’,

a nevím,

kam odlét’ na smutku perutích.