Připadám si – ruce mám –

Připadám si – ruce mám –

a jako bych je neměla.

Sahají tak daleko od těla,

prázdno jen jimi objímám.

Jsou ještě celé, jsou ještě mé?

Vzpomínají, jak chladly,

když se kladly

na zhaslá víčka, na rty zavřené?

Život není tak žhavý,

aby je zahřál a zadýchal,

když se objímáním prázdna znaví.

Do boje je nenosím

jak ten, kdo mnoho viděl a vidí,

a nikoho z lidí

rukama svýma

v tichu skříženýma

o nic neprosím.