PŘÍPITEK.

Tak zvedni číš, a připijme si, hochu,

oč jsme si blíž dnes ani netušíš.

Je pravda, hořká trochu je ta číše,

leč ve dvou aspoň sneseme to spíše –

jen pijme, třeba divočeji trochu,

já budu takhle konci blíž.

Jen zvedni číš, nač ostýchat se dneska;

je pozdě dost a dávno je již noc.

Ty’s ránu dal, a já ji dostal zpátky –

to se tak stává – pijme, hochu sladký,

kdes nad námi už osud v dlaně tleská.

Je člověk, brachu, malá moc.

Vše jedno již, jen zvedni, hochu, číši,

tak myslit aspoň brzy přestanu –

tys chvíli zpíval, mne to život stojí –

to je již jedno – zde máš ruku moji,

a píseň na rty, ať nás osud slyší!

Již nebudu pít po ránu.