Přípitek krále Václava IV.

Král Václav panstvo svolal ku hostině.

Když sešlo se večerní při hodině,

tu pohár vzav, vynesl provolání:

„Zpěv sladký básníků ať trud s nás shání,

ať hlásá o lásce, již víno v srdce leje,

o zlatě, které v proudech dívce s hlavy splývá,

ať jeho tónů slasť nám srdce rozehřívá,

když hymnou oslaví ty předkův našich děje –

já pohár zvedaje, přípitek vznáším vřelý:

ať žije blaženě náš český národ celý!“

A panstvo povstalo a s králem pilo;

stříbrné náčiní, jež skvostně stoly krylo,

zvedáno do výše, by šťáva z révy

z úst panstva české vykouzlila zpěvy.

Jediný za stolem mrzutě kroutí kníry –

kat krále Václava – k hostině také zvaný.

„Proč spolu nejásáš, proč hled tvůj rozháraný?“

dí Václav. „Nedáš poháru dnes víry?“

Kat děl: „Ty v zdar a žití národa dnes svého

si připíjíš, co bude z řemesla však mého?“