Přípitek Mikuláši Alešovi.

Též jsem noční tulák býval,

Mikuláši!

Na staré se štíty díval,

jak tam straší,

v plášť se schoulil, neškub’ rtoma,

rád, když byl jsem doma.

Teď, co sgrafita a freska

Tvoje, mistře,

sem tam hledí v srdce česká,

jde se bystře,

jsem jak doma v noční chvíli,

dojít, nemám píli.

Hetmani a bojovníci,

markytánky,

rázné hlavy smědých lící

pod copánky,

králů starých staré znaky

klidem zjasní zraky.

Kus té naší epopeje

srdce svírá,

síla nová v hruď se leje,

stará víra:

jak ti na zdích malováni,

zas my budem páni!

Vše to hraje, vše to zraje

ve Tvém štětci,

rušné město, tiché kraje,

buďte svědci!

Připijme té slávě naší,

bratře Mikuláši!