Přípitek vlasti.

Nuž ať žije moje drahá, kterou duše moje skrývá,

a s kterou má bytosť celá povždy, povždy, povždy bývá.

Nuž ať žije, srdce její nejryzejší jestiť zlato,

a že matkou mi ta drahá, žezla králův nechci za to.

Nuž ať žije, žitím vlastním ozářil bych její hlavu,

bujnou krev bych rád vycedil Tobě, vlasti, na oslavu.

Nuž ať žije, – bůh ji zachraň, zachraň city něžné, ladné,

ctít ji budu, pokud srdce v hrobě v prach se nerozpadne.

Nuž ať žije, její život ať se novým štěstím zčeří,

zčeří, a že stane se to, syn Tvůj, vlasti, doufá, věří.