PŘÍPITEK.

Tak moci s ohněm svým tam v dálku na pobřeží,

o které mořské sny se tříští s bolestí!

Ó co je bouří v nás! Co na dně hrůzy leží!

Stesk věčné úzkosti v nás věčně šelestí.

Proč vláčeni jsme tmou? A proč se věčně rveme

s žízní a plameny měděných upírů? –

Chce spát se nám. Ach spat! Zákonem nepohneme.

V nás dravou závratí vír tančí vesmíru –

Ó písni horečná! Vavřínů listí pučí

a síla v pohárech zaplává požárem!

Výš číše! Srdce výš! Ta noc nás neumučí!

Oh, věčně bít se tak s bídou a se zmarem!!