PŘÍPITEK.

Číš zlatou chopte pravicí,

naposled ťukněme si k zdaru,

nechť sudby v mok ten perlící

žluč nalily nám do poháru –

a kdyby vrhly v něj i jedy,

„Zdar smrti!“ ať zní naposledy!

Když bouř se hnala kolem nás,

my marně nestáli tu, němi,

my vichry zvali na zápas,

my k nebi vzlétli perutěmi!

Když ze snů zbyl jen fantom bledý –

„Zdar smrti!“ ať zní naposledy!

Kles prapor náš, loď rozbita,

na vlnách vrak se bouří láme –

krev k nebi kouří prolitá,

my jařmu šíj však nepoddáme,

mřít jdem, ne snášet rabství bědy –

„Zdar smrti!“ ať zní naposledy...