PŘÍPITEK.

Že jsem Vás neviděl! – Ale vím:

ze všech jste jediná byla –

co hárá krajem tím kouzelným,

vše krása do Vás se slila.

Slovačko štíhlá a divoká,

to slunce, v němž réva zraje,

šlehlo Vám v kolébce do oka,

v duši i v krvi Vám hraje!

Ta vášeň silná a zapřená!

Gracie přírody v kroku!

Slovačko jediná, zrozená

s bouří i slunečnem v oku:

Vidím Vás tančící před sebou –!

Linie! Půvabe! Sílo! – –

Noc je – a tichou jizbou mou

jakoby víno se lilo –

Voní to, zpívá to zmámené,

hlavu to spíjí i duši,

z mé číše přetéká červené,

do spánku rozkoší buší –

To víno u Vás též uzrálo,

„sestro“ Vám říká a „paní“,

a víc než jindy dnes zaplálo

v mé číši v bratrském plání –

To Vaše slunce hoří v něm,

to Vaše oči v něm spíjí,

v tom víně slováckém, hořlavém,

to Vaši krev z něho piji –

To šťávu tak vzácnou piji dnes,

ó, útlá Slovačko sladká – –

Tančíte přede mnou – Jaký ples! –

Proč jen ta noc je tak krátká!

Do noci za Vámi zvedám číš!

Slovačko, sestro má rodná!

Na Vaši krásu! – Vy spíte již –

Nuž, na sny Vaše! Až do dna! –