PŘÍPITEK.

Tobě ať zní! Však tolik rád

píseň tu sám jsi nám zpíval

a česká srdce ve souzvuk

jí všecka rozechvíval.

Široké lány českých hrud

klasnatým vlněním dýší,

a ty jsou, lidu k útěše,

písně Tvé slavnou říší.

Plane v ní naděje radostná,

hrdý vzdor strmí z ní z muky,

a bouří síla kovová

bušících kladiv zvuky.

Ze srdcí vzal’s ji, srdcím zas

zpíváš ji do noty známě,

však ty bys lepší nekoupil

v nižádném světa krámě.

Ať zní a hrá dál píseň Tvá,

zalívá slunečnem kraje

a k slavné boží úrodě

na české roli zraje!

Nechť síle své i naději

růst v duších tisíců dává,

a duše ony i tu Tvou

nechť Pánbůh zachovává!