Připlynuli, pominuli...

Připlynuli, pominuli

krásní dnové jako řeka,

která stále od nás stéká

dál a dále, do daleka –

nech je jít!

Zašuměli, uletěli

krásní dnové jako ptáci,

ještě se jich křídel bílý

odlesk v šeru dálky ztrácí –

nech je jít!

Dnové zrádní, zlí a chladní,

hřáli jste nás malou chvíli,

a přec byli tak jste milí –

nech je jít!

Marná touho! Ještě dlouho

budem svoje ruce spínat,

dlouho budem stát a čekat,

než si zvyknem zapomínat,

vlastního se přání lekat,

zvolna mřít...