Připomenutí

By Stanislav Kostka Neumann

Kdybych někdy snad zapomněl

pokloniti se květinám venku,

kámen polož mi, abych upadl

a celou tváří svou políbil je.

Kdybych někdy snad zapomněl

kvítí do vázy zastrčiti,

venku neroste-li, běž k zahradníkovi,

květin kytici kup mi.

Kdyby někdo snad zapomněl,

že mně mrtvému patří kvítí,

z rukou vytrhni mi dřevo, kov či perleť,

teplé růže vpleť mi mezi studené prsty.