Připomenutí.

Lesy, lesy, černé lesy!

Kýž vás ještě vidím kouřit!

Kýž ještě ve vašich snětech

Slyším noční vichry bouřit!

Kýž ještě ve vašem mechu,

Jako někdy, mohu spáti,

Jako někdy s svým beránkem

U studýnky zahrávati.

Dnové tiší, dnové krásní,

Dnové plní blaženosti!

Ach! kam pak jste poděli se,

Svědkové mé nevinnosti?

S vámi pokoj srdce mého

Zmizel se k nenavrácení,

A mých prsou těžké rány

Nejsou více k zahojení!

Lesy černé, lesy tmavé!

Kouřit snad vás ještě budu

Vidět, ale srdce mého

Pokoj více nenabudu!

Neb zde nevinnosti kvítek

Jednou vůni jen vydává,

Svadnutý až na věčnosti

Podruhé zas rozkvétává.