Příprava k nábožnému zpěvu.

Lípo! krásná sousedko dubu,*)

Jak příjemný stín rozlíváš.

Já od uštípačného zubu

Raněn jdu, kde ty přebýváš.

Vůní tvou obalen sedím,

A s radostí k nebi hledím.

Na měké trávě lehko jest mi

Cžisté srdce své otvírat.

To kormoutilo se bolestmi,

Jako chtělby jed ho zžírat,

Že s násylou ctnosti mé čest

Od divokých zhlcena jest!*)

Však není, ten můj poklad drahý!

Srdce plné nevinnosti!

Můj duch není ode cti nahý!

Dmou se k zpěvu mé vnitřnosti!

Harfo! v vůni té líbezné,

Tu tě věštec k zpěvu vezme.

Tuhle máš věnec z ratolesti,

Kterouž lípa ti podává.

Nic pak mi nezní o bolesti,

Kterouž můj stav podstrkává.

Y já věnec sobě svíjím,

Trpkou zemskou strast pomíjím.

Aj! slavík zvučně prozpěvuje

K vznešenému pocytnutí!

Aj! Pána svého vychvaluje,

Kterýž k zpěvu dal vnuknutí!

Harfo! dříve ho vyslechnem,

Potom také k Pánu vzdechnem.