PŘIPRAVEN NA VÍC...

Připraven na víc, než co zdrtit může,

svůj život stojím na svém místě sám.

Když v zahradách mých zvadly všechny růže,

kam zrak bych upřel, bodu postrádám.

A když mé dny už překypěly vzlykem,

já přeji si jen, tlumě každý vzdech,

by lomcoval mnou sen jak vlny galejníkem,

jenž ke dnu moře dopad v okovech.

V propasti stojí, rythmy vln jdou kolem,

rybka se blíží, plaše mizí v dál,

aniž by srdce pohnulo se bolem,

aniž by, kletý, jednou vzpomínal. – –

Připraven na víc, než co chvíle zdrtí,

svůj život stojím na svém místě sám.

Na opuštěné stezky vybíhám vstříc Smrti,

kam zrak bych upřel, bodu postrádám...