Příroda je převýborná kníha,

Příroda je převýborná kníha,

Jižto Hospodin všem poskýtá,

V níž on známost sebe namítá

Tomu, jenž v ní pro uku se sbíhá.

Blažen, kdo v ní Páně stopu stíhá,

A k ní duší zbožnou zavítá!

Pásmo pochyb se mu rozplítá,

S tváři pravdy se mu závoj zdvíhá.

Kterak tedy předce mysl mnohá

Šetříc pilně v knize té všech znaků

Nenalezá pravého v ní Boha?

Od krhavých ducha jde to zraků.

Badá on v ní – ale s myslí podlou,

Proto se v ní potkává jen s modlou.