Příroda.

Hlídej do přírody,

Co v ní Bohem psáno,

Čísti v její knize

Nemnohým jest přáno;

Kdože porozuměl

Jejím tajným znakům –

Pak se div divoucí

Jeví jeho zrakům.

Ve přírodě tajné

Svatý duch se jeví,

Duch k nám mluví květem

A ptačími zpěvy;

Všeduch mluví světem –

Zpytuje okem, sluchem,

Ve přírodě hledej

Stopy ducha duchem.

Není to vlašťovka,

Co si hnízdo dělá:

Přírody to ruka

Tajná, přeumělá;

Ona v kvítí kvete,

Ona ptákem pěje,

Ona s hvězdných těles

Světlo na zem leje.

Láska ve přírodě

Jeví se nám všade,

Starostlivě krmí

Zvířátko své mladé;

Svatá sympathie!

Ves tvor cítí tebe,

Ves tvor tebou žije,

Hlásá tě zem, nebe.

Všerodičko svatá,

Tebe zpěv můj slaví,

Ve srdci mém plane

Tobě oheň žhavý –

Přírodo, všech matko,

V moci tvé jsme vezdy,

Blíž ti nejsou květy,

Nežli nebes hvězdy.

Nepochopitelná!

Nelze pojmout tebe,

Neobjímají tě

Všechny země, nebe.

Ve všech hvězdných světech

Činné jsou tvé síly –

Mléční cestou kráčíš

K neznámému cíli.

Slunce tebou hoří,

Hvězdy tebou svítí –

Přírodo! tvou mocnost

Srdce moje cítí.

S hrůzou svatou plesám

V širé nesmírnosti –

Přírodo! v prach klesám

Před tvou velebností!