PŘIROVNÁNÍ.

Jest člověk jako jarní květ,

jenž na zelených lukách pučí,

a když se zima vrátí zpět,

zas hrobu klesá do náručí.

Ó mládí, snové,

ach lásky dnové,

vznik a zmar

jest nebes dar,

jenž květy plodí nové.

Jest lidská duše jako den,

jenž v kolébce se mraků rodí,

a když je sluncem unaven –

noc v jícen mračen zpět jej hodí.

Ó mládí, snové,

ach lásky dnové,

vznik a zmar

jest nebes dar,

jenž duše plodí nové.

Jest srdce lidské jako zvon,

jenž v hloubi duše duní temně,

mřeť ono jako zvonu tón,

když měsíc svítí na tvář země.

Ó mládí, snové,

ach lásky dnové,

vznik a zmar

jest nebes dar,

jenž srdce plodí nové...