PŘÍSAHA.

My, vojáci starého prvního pluku,

osmahlí železní hoši,

tisknouce k srdcím svým drahou zbraň,

v dni zmatku a víru a pustého hluku

před naším praporem sklonivše skráň –

my, vojáci starého prvního pluku,

smavé a bodré tváře známé,

věrně a čestně přísaháme:

Ve jmenu těžkého utrpení,

ve jmenu starých křivd a běd,

ve jmenu národa zmučeného

jdeme v boj, z něhož návratu není.

Života krása i rozkoš jeho,

zsinalé smrti slepý hled,

radosti světa, lásky vření,

květy a úsměvy, hrůzy led,

vše, co nás těšilo včera i dnes,

vše, co nás hřálo, co rádi jsme měli,

vše náhle zhaslo – – Remčický les

my minuli, vesnice oněměly,

praporce zmizely, písničky ztichly,

děvčata po kraji sesmutněla.

Hudba však hraje v pochod náš rychlý,

vesele planou smělá čela,

dech víry vše stíny i slabost láme,

i každý svou pevnou zdvihá ruku,

s jasnýma očima přísaháme

my, vojáci prvního pluku:

Za československý lid,

za vbitou na kříž naši zemi

my budem se bít!

My budem se bít

za slávu a svobodu našich zemí,

nikoho neživit,

nešetřit, nesmlouvat, silami všemi

ku předu letět i vítězit –

i slavně mřít.

My víme, že z barvy krve rudé

ohnivá zář vzejde nad Čechami,

nad poli zlatými, nad nivami

že nové slunce svítit bude!

My víme, že z barvy krve rudé

červené květy vzplanou v stráních,

volnosti dar že uzrá na nich

i na věky u nás sídlet bude.

My víme, z té barvy krve rudé

že vzejde štěstí našich dětí,

i na nás že ještě po staletí

vzpomínat šťastný národ bude.

Krev dědů i míza dějin slavných,

hrdinů starých věková setba,

planoucí výzva smělých zvuků

husitských písní, nepřátel kletba

nás činí nepřemožitelnými,

nás, vojáky prvního pluku.