Přišel či nepřišel z konceptu?

V hostinci „U slona“

seděl on i ona.

On si jí ztěžoval na lásky muku,

pokradmo líbal jí bělounkou ruku,

nazval ji poupětem, nazval ji vílou,

kteráž ho spoutala čarovnou silou.

„Lhu-li, ať ku trestu nebe se zmračí!

Pokavad hranice světové stačí,

není té bytosti, která by tobě

krásou se rovnala v mladosti zdobě;

není jí na zemi, není jí v moři,

není jí v slunci, není jí v zoři.

Ty jsi ten nejčistší lyryky pramen,

lučina citů a toužení plamen.

Jakým tě jmenovať slaďounkým jmenem!?

Nad tebe není, leč –

(Při této extasi u stolu stane

sklepník a ptá se :) „Co ráčíte, pane?“

Hovězí s křenem!“