PŘÍŠERA

Vesnicí v horách ubíral jsem se

podél zamlklých domků.

Jejich obyvatelé opustili je asi

v strachu před nebezpečím.

Míjeje poslední barák

zřel jsem, jak z něho se belhá

postava raněná leprou.

Byl jsem ochromen hnusem,

vzkřikl: „Ušetř mé mládí, vždyť přec chci žíti!“

Došla až ke mně.

Viděl jsem nestvůrný pahýl

mířící po mně,

zasípal prosebným hlasem:

„Vždyť přec chci žíti...“