Příšerná loď.

V slunečnu a pohodě

pět neděl jsou na vodě,

v plachty dobrý vítr duje,

koráb jako šipka pluje,

kormidelník vypravuje

jak měsíc se chytá v plachty a lana;

poslouchal by každý do bílého rána.

Kormidelník, čertův chlap

jako pavouk v síť je lap’,

opálený, starý Jack

viděl v světě mnoho tak,

dobrou loď i dobrý vrak:

ať loď se zakolísá, ať stone jako mísa,

Jack vyplul dosud z každé jako krysa.

Kormidelník neděl pět

na nikoho nepohled’;

stará krysa mlčenlivá,

jenom na kompas se dívá,

v noci, když je ticho, zpívá:

tak vlna za vlnou v boky lodě šplouchá;

pak rázem ustane a v dálku slouchá.

Kormidelník, starý pes

točí se a mluví dnes;

koráb do vln jako pluh,

ruku tiskne druhu druh,

kormidelník jako duch

o příšerné jim lodi vypravuje

a měsíc rudne, v plachty vítr duje.

„S dobrou lodí jsem kdys plul,

do plachet nám vítr dul,

dobrý vítr týden pátý,

pomáhal nám patron svatý,

s nebe měsíc jako zlatý

chytal se do plachet, chytal se v lana:

my do přístavu měli veplout z rána.“

„V tom to mořem zašplouchá –“

– kormidelník naslouchá –

„jako náhle z hlubiny

vyvalí se bubliny

a pak mezi lekníny,

stočí se velký duhový věnec,

a do věnce vytone utopenec.“

„Vítr jako dul by dnes –“

– v ráhnoví to prasklo kdes –

„teplý vítr, – blízkou na zem

ukazuje, – a v tom rázem

každou kostí projel mrazem:

trhlo to do lan, v kotvách do okovce:

loď ocitla se náhle u ledovce.“

„Nebe hvězdné, jeden jas,

začalo se temnit v ráz,

kmitá už jen měsíc sám,

stále bledší, – zdá se nám,

že se klátí sem a tam. –

To zdá se jenom skrz tu kletou páru,

byť vlajka jen se hnula na stožáru.“

„A teď to přišlo jako var –“

– měsíc se houpnul přes stožár –

„a loď, jako když v spáry chytí,

půl vítr chtěl, půl vlnobití,

a teď to šlo o živobytí

po vichřici, jak v prázdná ráhna duje –“

I poslouchají, jak když je přičaruje.

„My střemhlav po té vichřici

jak sněžné pírko vanicí –

tu proti nám – Bůh duši spas!

a proti vichru, s vichrem v ráz

loď příšernou k nám žene ďas!

kdo spatřil ji z plavců, kdo viděl ji z lidí,

bez boží pomoci už břehu neuvidí! –“

„Loď naše, dobrý starý dub –“

– v tom pod palubou jak by rup’:

loď příšerná z vln tone šlehu,

loď příšerná, – ledovec v běhu! –

Jen ještě v tvář nasypal sněhu

plavci, jenž brvou nehnuv ani oudem

jen veslo pustil: „Jste před božím soudem!“