Příšery.

Dvě příšery se sešly v pralese,

zlolajný vichr potkal meluzinu.

„Pojď,” děl, „já touhou po tobě juž hynu,

mé rámě v lásky vír tě ponese.”

„Však k tanci, viz, zde místa není dost!”

„O to je hej, já z lásky tobě v těchu

tlum sosen vyrvu silou svého dechu,

by místa měla naše chvátavost!”

A vykonal. Hle, přes kmen padl kmen!

Už vichr meluzině boky stiská,

ta v divé vášně rozkoši si výská

a zvěř i ptactvo plaší z lesa ven!