PŘIŠLA JESEŇ.

Svadlé zas listí

šustí a svistí.

Přišla k nám jeseň po špičkách,

přes noc k nám přišla v mlhavé páře,

ztlumila barvy, zmírnila záře,

do stromů dychla zlato a nach

a svadlé listí

šustí a svistí.

Vyšel jsem z parku. Sychravé pole,

sem tam jen sežloutlé řípy kus,

úhory pusté, strniště holé

se stádem rozkejhaných hus.

V dáli jen u lesa v stříbrném vzduchu

tam ještě jediný sekáč stál,

své kosy vzmachem bez všeho ruchu

poslední žluté klasy žal.

A mně se zdálo, jak splýval v mlze,

to že ten podzim, jenž přišel k nám,

do ňader aster nasypal slze,

pavučin zavěsil na každý trám.

To že ten podzim po špičkách přišel;

vida té kosy vzmach a sklon

zřetelně z klasů šumět jsem slyšel:

Jeseň jsem, konec, smrť a skon!

Svadlé zas listí

šustí a svistí,

přišla k nám jeseň po špičkách.

Ve skřínku starých vzpomínek sahá,

sežloutlé listy a stužky z ní tahá,

v srdci však není zlato ni nach,

tam svadlé listí

jen šustí a svistí.