Přišla ke mně láska.

U sta šotků!

Odkud tolik šprýmů?

Nemohu to vtěsnať

do rhythmu ni rýmů!

Přišla ke mně láska

jak na salaš dudy –

každá žilka tančí –

nevím u všech všudy,

dudy-li to zvučí

či to v hlavě hučí.

Srdce mé mi řeklo:

Brachu, nesnesu to,

nebudu-li zlatou

obručí já skuto.

Moje děvče drahé

má dvě zlaté ručky,

ony objímají

pevněj’ nad obrúčky.

Má milá předrahá,

přeblahoslavená,

v hubičce, v živůtku,

v živůtku, v hubičce

divné má koření

nemocným k hojení.

A já mám bolení,

ubohé stvoření!