Přístav.

Ve středu smutků ponurých,

jež tvoří život můj,

já vidím v zlatých oblacích

stříbrný profil tvůj.

Tvá láska je mi óstrovem,

jenž z moře vyčnívá,

jenž houslemi a hlaholem

do dálky vyznívá.

A moji snové navrací

se smutně k ostrovu,

dřív králové, teď žebráci

se blíží k domovu.