PŘÍSTAVNÍ HOLKA.

Uprostřed puchu z mořských ryb

a vínem politých stolků,

v Marseji, v jedné uličce,

jsem potkal přístavní holku.

Byl smutný den a přístavem

se mlha ploužila jemná...

„Pane, jen dvacet centimů!“ –

hlas jakýs zašeptl z temna.

Centimů dvacet... Bože můj...

Za šesták srdce i s ňadry...

V uličce při zdi chvěla se

ta holka oděná v hadry.

Svítilny odlesk padl jí

ve svadlé, vyhublé líce...

Za šesták srdce nabídla

a snad už neměla plíce...

U ďábla, proč ty peníze

vždy s krví lidskou jsou v spolku?

Jako dnes vidím před sebou

tu sešlou přístavní holku.