PŘÍŠTÍ GENERACE!

Juž zoufanlivý marným trudem práce

na roli, v níž den ke dni brázdu vrývá,

muž mnohý stane, zrakem v dál se dívá

a šeptne: Snad – snad příští generace...

Tak v dívce našich dnů, v dnů příštích matce,

snů naděje se ku vtělení skrývá;

lví plémě za matku jen lvici mívá,

lvím rodem buď ta příští generace!

Můj lide zjařmený, ó zjasni líce,

vždyť jaré juny tobě zrodí lvice –

jež prozatím teď sedí u klavíru,

neb nákyp piškotový robí sladce

neb pátrají v mód proměnlivém víru

dvornosti loutek učíce se hladce...